Jede cestovatel na velbloudu pouští. Zvíře se už sotva plouží, ale naštěstí se za písečným přesypem objeví cedule VELBLOUDÍ SERVIS. "Nejede?" ptá se nerudný Arab. "Moc pomalu." "Tak si zacouvejte s velbloudem na rampu." Sotva je zvíře na rampě, popadne Arab velké kladivo a flákne velblouda mezi nohy. Velbloud šíleným tryskem zmizí za obzorem. "Chlape," rozčilí se cestovatel, "jak já teď to zvíře doženu?" "Jak? Zacouvejte si na rampu..."
Žena přijde ke knězi a říká mu: "Otče mám problém. Doma mám dva papoušky - samičky, a ty pořád opakují jednu a tutéž větu. "Jakou větu?" táže se kněz. No, říkají: "Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?" "To je ale obscénní." vykřikne kněz. Pak se ale zamyslí a povídá: "Možná že bych věděl o něčem, co by Váš problém mohlo vyřešit. Doma mám dva papoušky, samečky, které jsem naučil modlit se a číst bibli. Přineste své papoušky ke mně domu, dáme je do klece k Francisovi a Bobovi a ti naučí ty dvě Vaše nezbednice zbožnosti a modlitbám. Pak jistě přestanou opakovat tu frázi." "Děkuji Vám, otče. Tohle by skutečně mohlo pomoci." odpoví žena. Příští den přinese své dvě papouškové samičky ke knězi domu. Když vstoupí do domu, skutečně uvidí dva papoušky v kleci, jak drží růženec a modlí se. Žena s nadšením přistoupí ke kleci a vpustí do ní své dvě samičky. Po několika minutách se z klece unisono ozve: "Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?" Místností se rozhostí napjaté ticho. Pak se jeden šokovaný papoušek podívá na druhého a povídá: "Odlož růženec Franku, naše modlitby byly vyslyšeny."
Jeden bohatý páníček se rozhodl jet do Afriky a vzal si s sebou svého věrného psa. Pes začal honit motýly a ztratil se. A jak se tak potloukal po busi, vidí, jak se k němu řítí leopard se záměrem sežrat ho. Pes se lekl, ale všiml si kostí roztroušených kolem, usadil se a jednu z kosti začal poklidně žvýkat. A ve chvíli, kdy se leopard chystá ke skoku, pes řekne: "To vám řeknu, to byl ale dobrý leopard, mňam, mňam! Jestlipak je jich tady ještě víc!" Leopard to zaslechne a v poslední chvíli se zarazí. Odplíží se do křoví a tam si řekne: "Fuj, ale to bylo o fous!" Opice, která to všechno sledovala ze stromu, usoudila, že tohle všechno by se mohlo hezky zpeněžit. Šla za leopardem a za mírnou odměnu mu vykecala, co všechno viděla a co se stalo. Leopard se rozzuřil, že si z něho pes dělal srandu a sdělil smrťácky: "Víš co, opice, vlez mi na záda a pojď se podívat, co ja udělám tomu psovi!" Pes uvidí leoparda, jak utíká s opicí na zádech k němu a říká si: "Co udělám teď, proboha!" Místo útěku si sedne zády k leopardovi a předstírá, že ho ještě nevidí a právě v okamžiku, kdy se k němu leopard přiblíží na doslech, hlasitě zavrčí: "Hernajs, kde je ta zatracená vopice, co jsem ji před chvílí poslal pro dalšího leoparda?"
Srazí se motorkář na silnici s ptáčkem. Chudinka ptáček spadne na zem, cuká sebou, ale ještě není mrtvý. Motorkáři se ho zželí a opatrně ho odveze domů. Tam ho položí do klece, rozdrolí mu chleba, do misky naleje vodu a čeká, jestli se uzdraví. Ptáček se za několik dnů skutečně probere, rozhlídne se kolem sebe a vidí mříže, chleba a vodu. V tom mu všechno dojde, a říká: "Ty vole, já ho zabil!
Veverka sedí na stromě a louská oříšky:
Rozlouskne první - stříbrné šaty.
Rozlouskne druhý - zlaté šaty.
Rozlouskne třetí - diamantové šaty.
Veverka se rozpláče, schoulí se na větvičku a vzlyká: "Já se asi kvůli tý pitomý pohádce nikdy nenažeru!"
Zvířátka v lese se dohodla, že si postaví sídliště. Do města na příslušné úřady půjde liška, ta je dost fikaná, všechna potřebná potvrzení povolení rychle vyřídí, řekla si zvířátka. A tak tedy liška šla. Přešel den, dva, týden, měsíc a po měsíci se liška vrací se stáhnutým ocasem a celá zničená říká - 35 potvrzení mám, jen to 36. - poslední se mi už vyřídit nepodařilo. Tak se do města vydá medvěd. Ten jako nejsilnější v lese určitě zařídí, abychom tu měli sídliště - přemýšlela zvířátka. Přešel den, dva, týden, měsíc a po měsíci se medvěd celý vystresovaný a vyhublý vrací a říká: 35 potvrzení mám, jen to 36. - poslední se mi už vyřídit nepodařilo. Zvířátka se už pomalu smiřují s tím, že dál budou bydlet v podmínkách, nedůstojných pro zvíře 21. století, když tu najednou řekne oslíček: já bych to zkusil vyřídit! Ostatní zvířátka se začnou smát a říkají: Ani liška se svým intelektem a ani medvěd z pozice moci to nedokázali vyřídit. Ale oslík se těmito řečmi nedal odradit a vydal se do města. Za tři dny se zvířátka vzbudila kvůli velkému ruchu a vidí, jak už z dálky jde osel a mává se všemi potvrzeními. Za zády mu jedou bagry, jeřáby, nákladní auta s pískem a pod. Zvířátka se nestačí divit a ptají se osla, jak se mu to podařilo vyřídit. Velmi jednoduše - říká osel. Přijdu na úřad, otevřu první dveře - spolužák, druhé dveře - spolužák, třetí dveře - spolužák...
V ZOO: "Tati, proč na nás ta gorila za sklem tak hnusně čumí?" "Psst, tiše, děti! Jsme teprve u pokladny!"
Manžel nenáviděl kočku své ženy, rozhodl se,že nejlepší by bylo, kdyby se ztratila.Dá jí do kufru a odveze ji 20 ulic od domu,tam ji vyhodí a v pohodě jede domů. Když se vrátí, kočka spokojeně sedí přede dveřmi.Nervózní manžel zopakoval operaci,ale tentokrát ji odvezl o 40 ulic dále.Když se vrátil, kočka opět sedí spokojeně u dveří.To už ho fakt naštvalo a chytil kočku a vezl ji 10 ulic vpravo, 15 ulic rovně a 12 ulic doleva, pak 35 ulic na sever, vyhodí kočku a říká: Sbohem, ty blbá kočko!O pět minut později manžel volá manželce: Miláčku,je kočka doma? Ano,právě přišla,proč miláčku?Dej mi tu zkurvenou kočku k telefonu... Ztratil jsem se!
David dostal k narozeninám papouška. Dospělého, s příšerným chováním a ještě horším slovníkem. Každé druhé slovo bylo sprostě. Ta slova, která nebyla sprostá, byla alespoň urážlivá. David se snažil papoucha převychovat, neustále na něj vlídně hovořil, hrál mu jemnou hudbu, dělal všechno, co ho jen napadlo, aby mu dal dobrý příklad. Nic nepomáhalo. Řval na papoucha a papouch na něj řval nazpátek. Třásl jim ale to papoucha jen rozčílilo a byl ještě sprostší. Nakonec papoucha v největším zoufalství strčil do mrazáku. Nějakou chvíli se ozývalo kvičení, kopání a křik. Pak vše ztichlo a půl minuty bylo ticho. David se vyděsil, že se papouchovi něco stalo a rychle otevřel dveře. Papouch pokorně vystoupil z mrazáku, vkráčel do Davidových nastavených rukou a řekl: "Domnívám se, že jsem vás patrně urazil svým neomaleným jazykem a akcemi. Budu usilovat o to, abych to napravil. Je mi to opravdu líto a prosím o odpuštění." David užasl nad tou změnou ptákova chování a chystal se zeptat, co zapříčinilo tu dramatickou změnu, když tu pták pokračoval: "A mohu se zeptat, co provedlo kuře?"
Paroubek navstíví jeden selský dvur a usporádá pri té prílezitosti tiskovou konferenci. Jeden fotograf ho vyblejskne v prasecím chlívku mezi prasátky. Paroubek to komentuje: "Doufám, ze se v novinách pod obrázkem neobjeví něco hloupého, jako třeba "Paroubek s prasaty?" "Ne, ne, to je přece jasné!" Prístí den vyjde clánek o návsteve a pod obrázkem je text: "Paroubek (3. zleva)."
Letí vrána po lese: "Krá, krá", najednou narazí do stromu, padne na záda a chvíli leží omráčená, pak se zvedne: "Pi, pi", "Kuku, kuku", "Huuuuuu", ... do prdele jak to bylo???
Rybář chytí zlatou rybku. Rybička povídá: "Když mě pustíš, splním Ti tři přání". Rybář se zamyslí a povídá: "Tak dobře. Chtěl bych mít nádhernou krasavici a tolik peněz, že bych měl do smrti všechno, na o si vzpomenu." A najednou vedle něj stojí krasavice, radost pohledět a tolik peněz, až oči přecházejí. Rybička povídá: "A co Tvé třetí přání?" Rybář na to: "Vždyť já už všechno mám, nic nepotřebuju....víš ty co? Mám na Slovensku kamaráda, věčně s něčím nespokojeného, splň mu to, co ráno vysloví jako první, když vstane z postele." Rybka souhlasí. Druhý den ráno vstane slovenský kamarád, vyleze před chalupu, protáhne se a povídá: "Jááááááááj, sto kokotou do riti a hrdzavá kotva do chrbta....!"
Čáp se jen tak prochází a najednou vidí šneka, jak si to šine ven z lesa. Tak povídá: "Šneku, kam tak chvátáš?" A šnek na to: " Ale přijeli do lesa berňáci, tak zdrháme. To víš, já mám barák, moje má barák, děti mají baráky, tak zdrháme". No tak čáp neváhá, ale jak tak utíká, tak potká medvěda. "Čápe, kam jdeš?" "Ale, medvěde do lesa přijeli berňáci, tak zdrhám. To víš,já si žiju na vysoký noze, moje si žije na vysoký noze, děti si žijou na vysoký noze, tak zdrháme." Medvěd se lekne a taky prchá. Potká krtka. "Medvěde, kam zdrháš?" "Ale, krtku do lesa přijeli berňáci, tak zdrhám. To víš já mám kožich, moje ma kožich, děti mají kožichy, tak zdrháme." Krtek neváhá, popadne rodinu a prchaj. Jak tak hrabou, tak se prohrabou až do ZOO do klece s paviánama. A ten největší se hned ptá: "Krtku, co tu děláš?" "Ale, do lesa přijeli berňaci, tak zdrhám. To víš, já mám nahrabáno, moje má nahrabáno, děti mají nahrabáno, tak zdrháme". Pavián se na něj kouká a potom povídá: "Že se na to nevysereš. Podívej se na nás. Já mám holou prdel, moje má holou prdel, děti maji holou prdel a stejně jsme skončili za mřížema."
Sedí takhle vyhladovělí studenti na koleji a fantazírujou : "Co takhle začít chovat prase?" "Ti hrabe, ne? Co ta špína? A ten smrad?" "Si zvykne..."
Malý velbloudek se ptá maminky: "Maminko, proč máme na zádech ty dva hrby?" "Víš, synáčku, to když jdeme s karavanou po poušti, tak v nich máme zásobárnu vody." -"Aha. A maminko, proč máme na očích takové dlouhé řasy?" -"Víš, synáčku, to když jdeme s karavanou po poušti, tak aby nám písek nepadal do oči." -"Aha. A maminko, proč máme na konci nohou takové chlupaté chomáčky?" -"Víš, synáčku, to když jdeme s karavanou po poušti, tak aby se nám nohy nebořily do písku." -"Aha. A maminko, není nám to všechno tady v ZOO na hovno?"
2024 ©